Monday 5 November 2012

Been better

Takovej ten pocit, že cokoli uděláš, je to správně, protože je to přesně ona věc, kterou chceš v danou chvíli udělat.
Někdy už mám dost toho, že se neustále musím rozhodovat. Proč to nechávají všichni na mně? Vždyť každej ví, jak nestabilní osoba jsem a s jakou chutí měním svoje rozhodnutí. Jednoduše minuta u mě dokáže změnit všechno.

Sem tam si lítám, sem tam padám.
A frekvence, jakou se tyhle stavy mění, je děsivá.
Někdy se cítím jako bych vládla světu,
s příchodem další noci si zas přijdu jak osamocený světlo ve tmě, který ztratilo svůj důvod existence.
Je to fakt k zešílení, já jsem šílená :D jo, ale vážně, já si to už od jistý doby myslím :D.
Nechápu to množství rozporů uvnitř mojí hlavy.
Nezájem, drzost, ironie a tvrdohlavost.
Strach, sny a nedůvěra.
Všechno se tak děsně mísí, den po dni a stále víc.
A já pořád vím co chci, vím to tak jistě, až to bolí.
Bolí ten fakt, že ať dělám cokoli, mám všechno, kromě toho, po čem jdu nejvíc.
Fakt sucks :D :)
Never give up, you never know what next day brings.  

Wednesday 13 June 2012

Poet by O.Wilde

Mezi rozmarem a laskou je jen jediny rozdil: ze rozmar trva o trochu dele.
                                                              *O.Wilde

Tuesday 5 June 2012

You're disappearing.

    Jen menší myšlenka. A milovaná písnička k tomu.
    Good night *

Co znamenají všechna ta slova, když se ke konci noci stejně obracíš zády.
Mizíš.
Sám nebo s někým - znamená to, že mizíš.
A mně nezůstane nic, než dokola se přehrávající páska uvnitř mé hlavy.
Tvůj hlas, slova přetékající spoustou významů - jaký si vybrat?
A ty stále mizíš. Znovu a dál než předchozí okamžiky.
Pořád slyším ta slova, ale zapomínám, jak zněl tvůj hlas.
Pořád slyším ta slova, ale ztrácí na významu.
Každý okamžik, co se zdánlivě přiblížíš, rozzáří můj den. Stává se ze mě všemocná osobnost.
Zdánlivě.
Ta vzdálenost se prohlubuje s každou odmlkou.
Neznali jsme ticho, jenom smích.
A teď nás tenhle nový element dělí jako zeď.
Každý na míle vzdálený a přitom vedle sebe.
Mysl je pořád tady, ale srdce?
Už dávno utekla obě jiným směrem.

Třeba se vrátí.
A třeba taky ne.
Zatím si dáme alespoň pár cigaret. 
Tím to začalo, proč to tím i neukončit?